13 - Literatura jako historie

(13) Literatura a historie
Mýtus a epos
- z řeckého mythos – vyprávění o historii bohů, vzniku světa, člověka, měst, hrdinské skutky
- spojuje danou kulturu, uvádí společné znaky
- usnadňuje orientaci ve světě jednotlivce a vysvětluje jisté jevy
- jevy vysvětluje bez detailů, jde především o celek
- epický konkrétní příběh, snadno pochopitelný, chronologický → snadno pochopitelný pro starověkého člověka, symboličnost
-původně vyprávěný pouze v ústním podání
- epos je literárně zpracovaný mýtus
- Epos o Gilgamešovi
- posláním mýtu není svět vysvětlovat, nýbrž vytvářet
- cyklické vnímání času
- mýtus nedává smysl, je-li vytržen z kontextu
Ilias a Odyssea
- viz otázka číslo 1
- ve dvacátých letech 20. století objevil Heinrich Schlieman Tróju na tureckém pahorku Hisarlik
- při svém objevování se řídil verši z Iliady, běhal se stopkami v rukách, hledal podobné předměty, prameny, cesty
- objevují se zde reálná jména panovníků
- dále prokleté Mykény s králem Agamemnńoem

Bible
- ucelený výklad vzniku světa v křesťanském (židovském) pojetí víry
- je to nezpochybnitelné
- Potopa světa - zajímavý vztah je mezi biblickou potopou světa a údajným zaplavením Černého moře; dle Ryan -Pitmanovy teorie k tomu došlo provalením vody přes Bosporskou hráz, z níž se stal průplav, které mělo nastat zhruba před 7500 roky
Kroniky
- záznam historický událostí
- hlavním účelem je pokud možno chronologicky, přesně a věcně popsat jednotlivé historické události
- popis je ale důsledně suchý a strohý; nepopisují se žádné příčiny a souvislosti, události nebo jejich aktéři se nehodnotí
- kronika obsahuje pouze faktický popis událostí
- kroniky patří mezi první díla české literatury

Kosmova kronika = Kronika česká (1119-1125)
- líčí české dějiny od počátků do vlastní současnosti – systematicky
- Kosmas někdy události přikresloval obrazu svému, aby vyhověl dané politické situaci a upevnil pozici českého státu
- v textu jsou vložena i česká přísloví a písně
- poměrně vysoká historická a informační hodnota

Dalimilova kronika (1310)
- nejstarší česky psaná kronika
- zahrnuje období od stavby babylonské věže až po nástup Jana Lucemburského
- skutečný původce díla je neznámý
- kladen důraz na česky smýšlející šlechtu a vymezování se proti cizí dvorské šlechtě a bohatému německému patriciátu
- vyslovuje se proti vzrůstající moci cizinců, kteří se čím dál více usazovali v Čechách
- není příliš věrohodná, obsahuje totiž i pověsti

Středověk
- populární jsou především chansons de gestes, opěvující hrdiny – rytíře
- ideálním hrdinou je středověký rytíř, který je hrdinou až k sebezničení
- je statečný a chytrý, neúnavný ochránce krále a víry
- ve skutečnosti se však ideál s realitou dosti rozcházely
Chretiens de Troyes – Perceval (13. století)
- milostný román xxx bildungsromán
- zpočátku je Perceval úplné pako
- po spatření družiny se chce také stát rytířem → vydává se na cestu
- řídí se matčiným požehnáním a 3 radami
- postupně dospívá na Artušově dvoře → vydává se na cestu za výchovou → cesty + činy + kmet, který ho zasvěcuje do tajů poznání → vychován v rytířských ctnostech
- hledání Grálu – Grál nalezne, ale nevezme jej a poté z toho zešílí
- kaje se v kapli, rozvzpomíná se → dává se dohromady
- král Artuš

Píseň o Cidovi (od 1140)
- španělský hrdinský epos
- důležitý kruh msty + pokrevní vazba → Cid musí potrestat zlé nápadníky svých dcer/nepřátel říše
- hrdinské činy – vítězné boje
- reálný historický základ hlavního hrdiny → byl to Cid, kdo vítězil nad Maury na pyrenejském poloostrově

Píseň o Rolandovi
- reálné historické postav – Karel Veliký (panovník), Roland (věrný vazal); pohanský nepřítel, zrádce
- prostá kompozice, aby byly splněny požadavky na ústní slovesnost
- Karel Veliký přistoupil na fingovaný smír, Roland bojuje v zadním voji, který je napaden; z pýchy nevolá Karla až do poslední chvíle o pomoc; nakonec tak učiní, Karel zbytek vojsk (Saracénů) porazí
- skutečná historická bitva; ovšem vlivem politických událostí včetně náboženských byly obráceny strany nepřátel – reálně – Saracéni byli spojenci a křesťanští Baskové protivníci; v knize naopak

Alexandreis (kolem 1300)
- zpracovává život Alexandra Velikého; líčí jeho vzestup, tažení, slávu a nečekanou smrt stejně jako úpadek mravů, pramenící z chtíče světovlády
- co do počtu zpracování, nemá obdoby

Giovanni Boccacio – Dekameron (1348-1353)
- kniha psána během velké epidemie moru, při níž zemřela třetina obyvatel Evropy
- deset mladých lidí se zavře na zámeckém sídle za Florencií a tam se jich mor jakoby netýká
- jeden z nejdetailnějších popisů morové epidemie

Baroko
- nutný vliv reformace nebo protireformace

- Torquato Tasso – Osvobozený Jeruzalém (1575)
- nábožensko-hrdinský epos, rozebírající konflikt křesťanství a islámu
- určeno především pro křesťany, ti se však pobuřovali nad poživačností zobrazované lásky
- tlak protireformace
- ideální typ hlavního hrdiny (zbožný válečník, oddaný králi)

Jan Ámos Komenský – Labyrint světa a ráj srdce (1631)
- autor v roli poutníka ve vymyšleném světě, opět s průvodci (Mámení, Všezvěd Všudybud)
- alegorický román s velkou mírou kritiky společnosti a celého světa
- poutník nabývá dojmu, že svět již není, co býval, a přebylo v něm pouze to špatné a zbytečné
- velká míra personifikace → přirovnávání vlastností k osobám
- v závěru dlouhá pasáž velebení Boha → jediná možnost vykoupení je odevzdat se Bohu a oslavovat jej → pak nám přijdou všechny okolní problémy malicherné
- masa však poutníkovi neustále vyčítá jeho nadhled a sráží jej stále k sobě
- hledání duchovní hodnot, uzavírání se do sebe a rozjímání



Klasicismus
- spoléhání se především na rozum než na víru
- vliv osvícenců
- Moliére, Diderot

Historické romány
Walter Scott – Ivanhoe (1814)
- romantický příběh ze života rytíře Wilfreda z Ivanhoe, odehrávající se ve středověké Anglii na sklonku 12. století za vlády krále Richarda Lví Srdce v období jeho návratu z třetí křížové výpravy
- ohromně rozsáhlé popisy, nezřídka přesahující poměr 1 strana/osoba

Henryk Sienkiewicz – Quo vadis? (1896)
- situovaný do starého Říma v období vlády císaře Nerona
- zobrazuje střet dvou rozdílných kultur – života pozdní antiky a rodícího se křesťanství
- autor pociťuje sympatie ke křesťanství
- autor čerpal z latinských historiků, postavy a reálie jsou tudíž historicky věrohodně a doložitelné
- jde o rozsáhlý obraz starořímské společnosti, směřující nezadržitelně ke svému konci

Alois Jirásek – Staré pověsti české (1894)
- zprznění českých dějin
- některé pověsti mají reálný základ, ale jiné jsou skutečnosti na hony vzdálené, mají povahu legend
- idealizující pojetí dějin → vznik národního báje
- i přes jasnou nevěrohodnost se autor snaží navodit dojem historické autentičnosti (popis zvyků, tradic, paralely přírodního a lidského života)

Mika Waltari – Egypťan Sinuhet (1945)
- historicky reálné postavy xxx občas ne reálný historický základ
- například reálná postava budoucího faraona Haremheba, ale polemizující způsob jeho nástupu na trůn
- nebere si servítky s tělesností
- krása xxx chudoba starověkého Egypta
- Sinuhet vystuduje na lékaře → dotáhne to až na královského otvírače lebek
- významnou roli hraje Sinuhetův otrok Kaptah
- překračuje rámec historického románu, obsahuje spoustu paralel do současnosti – vyjadřuje odpor k válce a víru v humanismus, lidskou rovnost a důstojnost

Franz Werfl – Čtyřicet dní
- popis arménské genocidy v Turecku za první světové války
- pochody smrti a vzbouření se osady v Aleppu
- silná psychologizace postav
- reálný základ, ale porušování některých reálií v důsledku zveličování, aby vynikl příběh, atd.

Verdi
- nahlédnutí do postavy geniálního skladatele v jeho sedmdesátinách, které pro něj znamenaly postupný návrat k tvůrčí činnosti po deseti letech
- zobrazení soupeření s osobou Richarda Wagnera; strach otevřít jeho nové dílo (Tristan), aby náhodou nebylo lepší
- nakonec se opět odhodlá k tvůrčí činnosti a zjistí, že Wagner není tak geniální, jak se o něm říká
- román věrně kopíruje historické reálie, autor je vzdělaný, dokonalost sama

Reakce na první světovou válku
- v podstatě většina avantgardy (viz otázka 12)
Erich Maria Remarque – Na západní frontě klid (1929)
- hlavní hrdina se pod vlivem/nátlakem profesora z gymnázia přihlásil se svými spolužáky na vojnu a byli posláni na západní frontu ve Francii
- zdůraznění trapnosti a zbytečnosti války a její nesmyslnosti, která zničila milionům lidí na celém světě život
- zaměřuje se na lidské pocity, štěstí a nepříliš vydařené osudy
- postihuje válečné útrapy s novinářskou preciozitou
- zaobírá se lidským utrpením a úvahami
Pavel i jeho spolužáci brzy poznávají, že to, co jim bylo předkládáno doma a ve škole, jsou jen iluze. Postupně se z něho stává člověk, který není schopen milovat a kterého válka dokonale potopila. Postupně umírají všichni jeho přátelé a nakonec i on sám.
Padl v říjnu 1918, tedy v den, jenž byl na celém bojišti tak tichý, že se zpráva z velitelství omezila jen na větu: Na západní frontě klid.

Reakce na druhou světovou válku
James Clavell -Král krysa (1962)
- ukázka toho, kam až člověka dovede zajatecký tábor
- vylíčení hrdiny jako člověka, který je zloděj a sobec, ač je to jen myslící a konající podnikavec
- pokusy o zničení hl. hrdiny a nastolení jednotného řádu pro všechny vězně
- smazání vojenských hodností – poručík roven vojínovi
- nemoci, kosící vězně v táboře a líčení utrpení, jenž musí vězni snášet
První američtí důstojníci, kteří dorazili po japonské kapitulaci do Čangi, nechápali, jak mohli tito lidé přežít. A zajatci, kteří se tolik let těšili domů, měli najednou strach, strach z budoucnosti, strach z návratu domů. A nejhorší šok to byl pro Krále, pro člověka, který byl v táboře téměř bohem a tam venku nebyl nic, bez domova, bez přátel, zlomený a sám.

- životopisy (Vita Caroli), paměti – jako další metody věrohodného historického zpracování
- je zde ovšem nebezpečí, že si člověk upraví paměti tak, aby ho vyobrazovaly v dokonalém světle, a tím popře některé skutečnosti – viz Lubomír Štrougal a jeho paměti