10 - Magický realismus a autorský mýtus

(10) Magický realismus a autorský mýtus
Magický realismus
- literární směr, kde se prolíná reality s iluzivními prvky (sny, halucinace, mýty)
- používá magické prvky, ale popisuje historické události
- autoři se snaží koukat na věci novýma očima, bez kontextu a stereotypu
- za stěžejní dílo se považuje 100 roků samoty od Marqueze
- autoři: Asturias, Marquez, Cortazar, Rushdie
- Marquez: Sto roků samoty, Kronika ohlášené smrti, Láska za časů cholery
- Rushdie: Hanba, Děti půlnoci, Satanské verše

- znaky magického realismu:
- magické a mytické prvky (vliv folklóru)
- bere tyto prvky přirozeně (nijak nevyčnívají) a nehledá v nich logiku
- postavy se v nich pohybují naprosto spontánně bez nejmenšího podivu
- nám tedy tyto prvky připadají neobvyklé/netradiční, ale ve světě magického realismu mají svou logiku a svůj řád
- smyslovost a pocitovost
- práce s časem – zacyklení; zakřivuje plynutí času do smyček, někdy ho vynechá úplně → časová destrukce
- obrácení příčiny a následku (kauzality) nebo její odstranění
- zobrazuje jevy z různých úhlů pohledu
- normální věci, ale mění se jejich funkčnost, způsob použití, okolnosti
- věci jsou zvětšeny, zrcadleny, působí až groteskně
- zajímání se o návraty, nikoli chronologické postupy → hledání zrcadlení


- podobné směry:
- Postmoderna – magický realismus je považován za kategorii Postmoderny (podobné znaky, mísení žánrů)
- Surrealismus – Magický realismus je surrealismem ovlivněn, surrealismus ale více využívá snů, hypnóz a jiných stavů, zatímco magický realismus využívá reálný svět, který doplňuje o magičnost, snovost a vlastní realitu, která je pro něj a jeho hrdiny přirozená
- Fantasy a Sci-fi – tyto žánry obsahují vlastní světy s vlastními pravidly, které jsou pro dané hrdiny přirozené; ukazují, jak by mohl svět dopadnout, kdyby se tam přidalo toto; magický realismus zobrazuje svět, ve který někdo věřil/věří/bude věřit

Miguel Angel Asturias – Pan prezident
- obraz fiktivní diktatury jako univerzálního symbolu nelidského světa ovládaného tyranií
- atmosféru navozuje oživování předmětů i podvědomí postav
- není hranice mezi bděním a sněním
- pojetí snu souvisí se surrealismem a s mayskými mýty

Adolfo Bioy Casares – Morelův vynález
- hlavním motivem je zacyklenou času, pomocí Morelova vynálezu
- Morelův vynález je v podstatě soubor kamer a fotoaparátů, které kdysi dr. Morel rozmístil na skrytém ostrově uprostřed oceánu; týden snímal veškeré dění na každém koutku ostrova, včetně skupinky cca 20 lidí
- na ostrov se dostal muž, uprchnuvší před zákonem právě sem; je tedy v podobě psance a vyvrhele společnosti
- snaží se rozluštit záhadu, kterou nejdřív za záhadu nepovažuje → skrývá se před „promítanými“ postavami, každý týden vidí to samé, postupně mu to dojde
- přestává tušit, kde je realita a kde je fikce (obraz vynálezu); cílem se postupně stává zničení vynálezu
- ne tak cele magický realismus; tluče se to se sci-fi žánrem
- hlavními tématy jsou nesmrtelnost, kontrola, láska a osamělost


Gabriel García Marquez:
Kronika ohlášené smrti
- již na začátku se dozvíme, že hlavní hrdina byl zavražděn; kniha samotná je pak vlastně jakousi rekonstrukcí zločinu a událostí, jež vedly k jeho spáchání
- o plánované vraždě se oba vrahové snaží informovat celé město, nenajde se však nikdo, kdo by oběť varoval; podléhání mravní ochablosti, strachu – „Neděláme nic a stáváme se vinni“
- celá kniha je sondou do současnosti a nacházíme v ní odrazy nás samých i lidí kolem nás, které denně potkáváme
- lidský nezájem, neochota něco zásadního udělat, neochota opustit své pohodlí a být prospěšný okolí
- obecná idea, že všichni To ví, ale nenajde se nikdo, kdo by se děje nějak účastnil nebo chtěl zúčastnit – motiv kolektivní viny, přihlížení dennodennímu zlu kolem sebe
- nemanželská soulož a tedy ztráta cti; čest napravují typicky mužští příslušníci rodu, zde bratři; čest je pokládána za něco víc než vražda, proto se na vrahy nikdo nedívá jako na vrahy, ale jako na ochránce cti
- maličkosti, které vedou k vraždě; někdy i lži, drby a pomluvy dokážou rozhodnout o konci
- bez nešťastně vzniklého manželství by možná k žádné vraždě nedošlo, protože by se na ztrátu pannenství před svatbou nepřišlo
- odehrává se ve fiktivním přístavním městečku v Jižní Americe v neurčitém čase, pravděpodobně ale půjde o druhou polovinu dvacátého století (auta, parník,…)
- lidé se zde navzájem znají, vznikají zde drby a nejsou zde příliš vítáni cizinci
- Santiago Nasar – mladý muž, arabského původu, který má je zde zavražděn z důvodu krádeže cti Anny Vicariové jejími dvěma bratry, dvojčaty Pedrem a Pablem
- egoisticky smýšlející, bezstarostný, flámuje, je zasnouben s Florou Miguelovou, kterou však podvedl

Sto roků samoty
Kniha se zabývá osudy šesti generací rodu Buendíů, obývajícího kolumbijské městečko Macondo (bývá ztotožňováno s Aracatacou, kde autor trávil část svého dětství u prarodičů). Děj není přesně datován, nicméně podle vývoje událostí lze soudit, že se odehrává přibližně od poloviny 19. století až do 60. let století dvacátého. Je obrazem latinskoamerických dějin od koloniálních dob (retrospektivy až do časů Sira Francise Drakea) přes období občanských válek (plukovník Aureliáno Buendía) až po pronikání amerického kapitálu (banánová společnost) a z toho plynoucí sociální rozpory (velký banánový masakr).
V knize se proplétají reálné prvky s magičnem, nadpřirozené jevy jsou popisovány zcela samozřejmě (létající koberce) zato třeba led je zobrazen jako naprostý zázrak. Záležitosti každodenního života se proplétají s dějinami jihoamerického kontinentu, mnohé postavy se dožívají nepřirozeně vysokého věku, žijí po smrti, vyprávění se často vrací nazpět, časové roviny se proplétají, je vyvolána iluze věčného opakování, návratu. Historie rodu i obce je předem popsána na pergamenech cikánského kouzelníka Melquíadese, který předčasnému vyzrazení osudu Maconda zabránil tím, že své proroctví zapsal ve svém rodném sanskrtu, zašifroval a sestavil tak, že významné události proložil jevy každodenního života.
Za osudy hrdinů románu se skrývá rodové prokletí, jímž je chronická samota všech jeho příslušníků, kteří, ač obklopeni lidmi, nejsou schopni překonat své osamělé vášně. Např. zakladatel Maconda José Arcadio Buendía je uzavřen ve světě své bezbřehé fantazie, snadno se pro něco nadchne, ale nic nedotáhne do konce, jeho osamocenost vrcholí šílenstvím a posledních padesát let života stráví venku na dvoře přivázaný ke stromu. Jeho žena Úrsula roz. Iguaránová je pro změnu zcela pohlcena pozemskými starostmi a vyděláváním peněz. Jejich syn, plukovník Aureliano Buendía, neměl nikdy nikoho rád, vedl zbytečné války, plodil děti se ženami, které nemiloval a propadal se stále více do své pýchy a samoty. Všechny postavy jsou něčím zvláštní a všichni až na Krásnou Remedios, která byla zaživa vzata na nebesa, trpí nějakou vášní nebo obsesí.
Je to velké podobenství o lidské samotě, o lásce, o válce, o stárnutí a o smrti.

Autorský mýtus
- vznik na konci 19. století
- autorský mýtus je alternativou – vytváří ucelený, funkční ale fikční svět (někdy mytický), který funguje na svých vlastních pravidlech
- tento svět je mnohdy snový, umělý, nesnaží se podobat tomu, co známe, spíše naopak
- platí princip mikro a makrokosmu – rozklad osobnosti je závislý na rozkladu okolního světa
- propojení s dějinnými událostmi
- autorský mýtus nemá doopravdy funkci mýtu, ale má jeho podobu
- častý model světa je město (Meyrink)
- představitelé: Julius Zeyer, Gustav Meyrink, Michel Tournier

- vezmu si třeba nějaký existující mýtus, ale přenesu ho do jiné doby a jiného prostředí, tedy i do jiných souvislostí → odtržení od tradiční mytologie
- efektem obvykle bývá znovuobjevení mýtu, jeho připomenutí
- časté je používání symbolů (symbolisté používají „složitý zašifrovaný jazyk“)
- závěr připomíná legendu

Julius Zeyer – Tři legendy o krucifixu (1895)
- hlavní hrdinové se vtělují do jiné reality než té naší skutečné
- Inultus – Inultus naprosto přestává vnímat skutečnou realitu a vžívá se do role Krista-trpitele; to vše pro umělecké dílo X Inultus sám sebe považuje za spasitele
- utrpení Krista a sochařská symbolika zobrazení jeho utrpení (co nejvěrněji)
- potlačování lidských citů, člověk se snaží být jako Kristova mramorová socha v příběhu a to symbolizuje také Bibli, kde jediná pravá láska je k Bohu
- dosažení cíle za každou cenu

- El Cristo de la Ruz – Abisain věří v Boha, ale nevěří v Krista, proto mu potře nohy jedem, aby otrávil křesťany; socha Krista však nohu zvedne, aby nikdo nepřišel k újmě; ve snu se pak Abisaína pokouší Kristus přesvědčit, aby v něj uvěřil; ráno jej rozzuřený dav najde, dle krvavých stop od sochy, jež označila jeho byt; sápe jej na kusy, Abisaínovi se opět zjevuje Kristus, proto uvěří a cítí jen blaho, žádnou bolest
- motiv božího zázraku a následné osvícení hlavního hrdiny
- pomsta křesťanů → boží vykoupení a odpuštění

- poslední legenda Samko Pták – silně iniciační charakter
- trýznitelství, ponižování a vraždění nevinných
- nelidské chování a nadřazenost šlechty
- opovrhování chudinou, nepochopení
- slitování se → boží vykoupení

- Kristovský mýtus – fyzicky trpí za vyšší cíle
- archetypální struktura postav xxx moderní prostředí, vyprávění
- motivy zázraku a legendy

Gustav Meyrink – Golem
- hledání sebe sama; nakonec nalezení a díky tomu zklidnění na duši
- pohled na hlavního hrdinu, který stále páchne minulostí, kdy byl šílený
- Golemovský motiv tajemna; Golem zde nicméně vystupuje jen na okraj, jako dokreslení atmosféry židovského ghetta, nehraje zde žádnou významnější roli; Golemova role je spíše jen symbolická – typické pro autorský mýtus
- nespravedlivé odsouzení a nemožnost cokoli udělat, co byl plánováno; absolutní bezmoc, nemohoucnost, chtíč
- tajemné pražské židovské město, ve kterém se uskutečňují všechny židovské legendy a pověsti; touha po učení Kabaly
- mnoho symbolů – Golem, dřevěné loutky, tarotové karty
- pomsta + „vražda“ – jen dohnání k sebevraždě, nikdy ne touha zavraždit, ale donutit okolnostmi spáchat sebevraždu; když se to nepovede a Wassertrum je zavražděn, Charousek si nad jeho hrobem podřeže žíly, neboť podle sebe zklamal, zasáhl jiný osud
- lidská solidarita většiny inteligentních postav
- intriky a pletky/manželské podvádění, které pak vedou k vydírání a všeobecnému strachu o své milované
- vězení, jež teprve ukáže, koho vlastně milujeme a co je v životě to správné
- zmatek v myšlenkách i srdci hlavního hrdiny; v jednu chvíli je obklopen všemi třemi ženskými hrdinkami
- motiv, že celý příběh se mi jenom zdál; posléze ale zjistím, že to není tak docela pravda a že hlavně hrdina skutečně existuje; najdu ho a dám mu symbolicky něco, co je jeho – zde záměna klobouků; zdánlivý happy end Pernath + Mirjam, kteří žijí v domě, který vidí jen nedělňátka a jen v určitou dobu, jinak nikdo jiný, takže konečně po všech útrapách a hledání sebe samých i cest k sobě, mohou být navždy spolu

Michel Tournier – Kašpar, Melichar, Baltazar (1980)
- apokryfní příběh – různé perspektivy
- čtvrtý král Taor
- motiv cesty – osobní pouť, každý hledá svou odpověď
- postmoderna = forma vyprávění
- kontrasty
- věčný opozdilec – vraždění neviňátek – místo narození Ježíše Krista, zapomenutý hrdina
- iniciace – dekadence – iniciace do temna; výprava do podsvětí – solné doly
- iniciace – vyprávění o Ježíši, zosobnění – 1. příjímání – nestihl poslední večeři