21 - Literatura jako labyrint

(21) Literatura jako labyrint
Jorge Luis Borges – Maska a zrcadlo, Obecné dějiny hanebnosti
Franz Kafka

James Joyce – Odysseus (1922)
- snaha o spojení naturalistické detailnosti se symbolickou obecností
¨- pokusit se o podání mnohonásobné perspektivy
- čtenář nahlíží do vědomí více postav
- sblížit stavbu literárního textu se stavbou hudebního skladbu
- slova ani nemusí dávat smysl, jsou smyšlená (např. u názvů řek) a jsou především proto, abychom si užili radost slov a jejich znělost → rytmičnost a znělost
- co nejrealističtěji zobrazit psychické proudy vědomí postav = proud vědomí
- parodie na původní Homérskou látku i na ostatní literární postupy a žánry
- cesty vedou odnikud nikam, což je opak skvělé výpravy a úžasných dobrodružství, jež zažíval skutečný Odysseus
- děj je zhuštěn do jediného dne, v němž se vlastně nestane vůbec nic
- děj je rozdělen na 3 části, stejně jako u Homérovských děl
- 1. část- děj koresponduje s Télémachovým hledáním otce Odyssea
- 2. část – Odysseovo bloudění
- 3. část – návrat Odyssea domů
- tyto části u Joyce korespondují – Harold Bloom zakončuje své putování tím, že si koupí ledvinky a doma si je uvaří, putuje odnikud nikam městem
- závěrečný monolog je jediným obrovským souvětím bez interpunkce
- mnoho narážek na spoustu slavných světových děl


Samuel Beckett – Čekání na Godota (1952)
- Godot; God = Bůh
- hra má dvě jednání; v duchu absurdního dramatu popírá princip dějovosti
- ignoruje tradiční dramatickou stavbu
- původní dekorace = pouze jediný strom
- chaoticky působící dialog mezi Vladimírem a Estragonem, který nedává smysl
- jména jsou charakteristická pro národnost a vlastnosti mužů
- jasné je pouze to, že čekají na jakéhosi Godota, který má rozhodnout o jejich budoucím životě
- není přitom zřejmé, kdo je onen Godot, co od něj mohou čekat a jak jim může pomoci
- v průběhu děje přijde pán s otrokem → symbolika pro dominantní a naprosto podřízenou bezmocnou bytost
- druhý den přijde pán s otrokem, ale pán je slepý a na otrokovi závislý
- přiběhne jakýsi chlapec a oznamuje pánům, že pan Godot nepřijde a že se staví zítra
- bezvýchodné a pasivní čekání = rezignace na pokus řídit vlastní život
- často tlachají o sebevraždě, ale bojí se jí spáchat ze strachu, že by byla neúspěšná
- Godot znamená marnou naději na vykoupení z bludného kruhu světa
- funkce dialogu není vysvětlovat, ale krátit čas
- hra se slovy nahrazuje smysluplnou existenci

Jean Paul Sartre – Zeď
- pokládání si existenčních otázek – bojím se toho, že smysl existence není žádný
- texty jsou depresivní až skličující
- existence nemá žádný smysl
- člověk je odpovědný sám před sebou
- „existence je plnost, kterou člověk nemůže opustit“
- pokouší se vyjádřit své pojetí člověka a jeho postavení ve společnosti
- základní emocí postav se v tomto kontextu stává pocit nevolnosti, hnusu a netečnosti
- zdůrazňuje se tu tedy především negativní stránka jedinců
- postavy postrádají psychologii ve smyslu tradiční prózy, je na ně nahlíženo zvětšovacím sklem
- důležitý motiv zdi, která tu prostupuje celým dílem, napříč všemi pěti povídkami

Albert Camus – Cizinec
- samostatné fungování bez závislosti na společnosti (cizinec společnosti)
- nepopírání svých činů, odmítnutí Boha
- pokládání si otázek důvodu své existence, atd. (viz KD)
- Mersault je nakonec souzen nikoli za čin vraždy, ale za údajně společensky nepřijatelné chování bezprostředně po pohřbu matky
- Mersault je odsouzen k smrti, odmítá Boha a lidskou společnost a vyčkává na smrt jako na jediné východisko ze své beznadějné situace

Gabriel García Marquez:
Kronika ohlášené smrti
- již na začátku se dozvíme, že hlavní hrdina byl zavražděn; kniha samotná je pak vlastně jakousi rekonstrukcí zločinu a událostí, jež vedly k jeho spáchání
- o plánované vraždě se oba vrahové snaží informovat celé město, nenajde se však nikdo, kdo by oběť varoval; podléhání mravní ochablosti, strachu – „Neděláme nic a stáváme se vinni“
- celá kniha je sondou do současnosti a nacházíme v ní odrazy nás samých i lidí kolem nás, které denně potkáváme
- lidský nezájem, neochota něco zásadního udělat, neochota opustit své pohodlí a být prospěšný okolí
- obecná idea, že všichni To ví, ale nenajde se nikdo, kdo by se děje nějak účastnil nebo chtěl zúčastnit – motiv kolektivní viny, přihlížení dennodennímu zlu kolem sebe
- nemanželská soulož a tedy ztráta cti; čest napravují typicky mužští příslušníci rodu, zde bratři; čest je pokládána za něco víc než vražda, proto se na vrahy nikdo nedívá jako na vrahy, ale jako na ochránce cti
- maličkosti, které vedou k vraždě; někdy i lži, drby a pomluvy dokážou rozhodnout o konci
- bez nešťastně vzniklého manželství by možná k žádné vraždě nedošlo, protože by se na ztrátu pannenství před svatbou nepřišlo
- odehrává se ve fiktivním přístavním městečku v Jižní Americe v neurčitém čase, pravděpodobně ale půjde o druhou polovinu dvacátého století (auta, parník,…)
- lidé se zde navzájem znají, vznikají zde drby a nejsou zde příliš vítáni cizinci
- Santiago Nasar – mladý muž, arabského původu, který má je zde zavražděn z důvodu krádeže cti Anny Vicariové jejími dvěma bratry, dvojčaty Pedrem a Pablem
- egoisticky smýšlející, bezstarostný, flámuje, je zasnouben s Florou Miguelovou, kterou však podvedl

Sto roků samoty
- osud podoby Maconda je spojeno s rodem Buendiů → když na konci zemřou všichni Buendiové, rozpadá se i Macondo
- již od začátku je dáno, jak vše dopadne (spis od cikána, který dostal prapředek)
- Úrsula jako jediná je přítomna stále → archetypální postava
- udržuje rodinu v chodu

Kniha se zabývá osudy šesti generací rodu Buendíů, obývajícího kolumbijské městečko Macondo (bývá ztotožňováno s Aracatacou, kde autor trávil část svého dětství u prarodičů). Děj není přesně datován, nicméně podle vývoje událostí lze soudit, že se odehrává přibližně od poloviny 19. století až do 60. let století dvacátého. Je obrazem latinskoamerických dějin od koloniálních dob (retrospektivy až do časů Sira Francise Drakea) přes období občanských válek (plukovník Aureliáno Buendía) až po pronikání amerického kapitálu (banánová společnost) a z toho plynoucí sociální rozpory (velký banánový masakr).
V knize se proplétají reálné prvky s magičnem, nadpřirozené jevy jsou popisovány zcela samozřejmě (létající koberce) zato třeba led je zobrazen jako naprostý zázrak. Záležitosti každodenního života se proplétají s dějinami jihoamerického kontinentu, mnohé postavy se dožívají nepřirozeně vysokého věku, žijí po smrti, vyprávění se často vrací nazpět, časové roviny se proplétají, je vyvolána iluze věčného opakování, návratu. Historie rodu i obce je předem popsána na pergamenech cikánského kouzelníka Melquíadese, který předčasnému vyzrazení osudu Maconda zabránil tím, že své proroctví zapsal ve svém rodném sanskrtu, zašifroval a sestavil tak, že významné události proložil jevy každodenního života.
Za osudy hrdinů románu se skrývá rodové prokletí, jímž je chronická samota všech jeho příslušníků, kteří, ač obklopeni lidmi, nejsou schopni překonat své osamělé vášně. Např. zakladatel Maconda José Arcadio Buendía je uzavřen ve světě své bezbřehé fantazie, snadno se pro něco nadchne, ale nic nedotáhne do konce, jeho osamocenost vrcholí šílenstvím a posledních padesát let života stráví venku na dvoře přivázaný ke stromu. Jeho žena Úrsula roz. Iguaránová je pro změnu zcela pohlcena pozemskými starostmi a vyděláváním peněz. Jejich syn, plukovník Aureliano Buendía, neměl nikdy nikoho rád, vedl zbytečné války, plodil děti se ženami, které nemiloval a propadal se stále více do své pýchy a samoty. Všechny postavy jsou něčím zvláštní a všichni až na Krásnou Remedios, která byla zaživa vzata na nebesa, trpí nějakou vášní nebo obsesí.
Je to velké podobenství o lidské samotě, o lásce, o válce, o stárnutí a o smrti.

Adolfo Bioy Casares – Morelův vynález
- hlavním motivem je zacyklenou času, pomocí Morelova vynálezu
- Morelův vynález je v podstatě soubor kamer a fotoaparátů, které kdysi dr. Morel rozmístil na skrytém ostrově uprostřed oceánu; týden snímal veškeré dění na každém koutku ostrova, včetně skupinky cca 20 lidí
- na ostrov se dostal muž, uprchnuvší před zákonem právě sem; je tedy v podobě psance a vyvrhele společnosti
- snaží se rozluštit záhadu, kterou nejdřív za záhadu nepovažuje → skrývá se před „promítanými“ postavami, každý týden vidí to samé, postupně mu to dojde
- přestává tušit, kde je realita a kde je fikce (obraz vynálezu); cílem se postupně stává zničení vynálezu
- ne tak cele magický realismus; tluče se to se sci-fi žánrem
- hlavními tématy jsou nesmrtelnost, kontrola, láska a osamělost

Angela Carterová – Krvavá komnata a jiné povídky
- odtabuizovávání témat
- pohádky spíše pro dospělé, dětem bychom je nemohli číst → mnoho krve, sexuální narážky
- není vždy jasné, co je dobré a co je špatné – vlci, Tamerlánova žena v polibku