12 - Moderní básnické směry a avantgarda

(12) Moderní básnické směry a avantgarda
Moderní básnické směry, česká moderna
- impresionismus, symbolismus, civilismus, dekadence, secese (konec 19. stol.)
- 70. a 80. léta se nesla ve znamení realismu (snaha aplikovat na umění zákony platné ve vědách)
- opět se klade důraz na člověka jako na individuum -> hrdinové tedy výluční lidé, mají být zobrazeni jako výjimeční, se svým vnitřním světem, pocity a názory.
- nové směry ovlivněny filosofií Arthura Schopenhauera, Friedricha Nietscheho a Henryho Bergsona - zastánce citového až snového přístupu
- do popředí se dostává lyrická poesie
- lidé už nežijí naplno národně motivovanými cíli a hodnotami
- rodí se pocity stísňující nejistoty, pocity katastrofismu (tj. očekávání pohromy)
- potřeba nového pojetí člověka a světa -> proto i literární autoři hledají nové cesty
v literatuře, nově pojímají tvorbu a přiklánějí se k dosud nevídaným uměleckým prostředkům.
- Nové směry se velmi často prolínají a doplňují, básníci během své tvorby vystřídají několik stylů

Symbolismus
- únik někam do vyššího prožitku, pomocí cest symbolů
- svět sám o sobě je nezajímavý → je potřeba uniknout do fantazie, únik od reality
- únik do smrti, snů
- prvopočátky negativní estetiky = krása je představována zápornými a ošklivými jevy

Charles Baudelaire – Květy zla
- opovrhoval měšťáctvím, společností, sentimentalismem a romantismem, boří hranice normy, šokuje
- vyjadřuje se zde i o umění
- umění má zobrazovat skutečnost ve všech jejích podobách, krásu nehledá v kráse, nýbrž v šerednostech
- šokoval francouzskou společnost; musel dokonce zaplatit pokutu z urážky náboženství a morálky
- v básních líčí nepřikrášlený obraz skutečnosti, které vládne nepoetické Zlo
- výchozím bodem je nemožnost člověk dosáhnout štěstí a odtud pramení bolest, o to intenzivnější, že se záblesky štěstí hlásí ve snu a vzpomínání
- v reálném světě tak zůstává jedinou pozitivní hodnotou umění usilující o krásu
- nakonec se jediným existenciálním řešením bolestné zkušenosti stává klidné spočinutí ve smrti

- Arthur Rimbaud – Opilý koráb
- je třeba být stále opilý + je potřeba spojit to s přírodou; silný prožitek barev
- poté budeme mít nejsilnější prožitek

- Paul Verlaine

Impresionismus
- klade důraz na nitro člověka, snaha o celkový dojem zatlačuje snahu o detail
- založen na myšlence, že skutečnost se soustřeďuje do individuálního neopakovatelného okamžiku
- vnímání všemi smysly
- uplatnění spíš v malířství než v literatuře
- skutečnost je zobrazována tak, jak je vnímána básníkem
- Baudelaire, Rimbaud, Verlaine, Sova, Šrámek

Civilismus
- civilis = člověk
- směr vyjadřující velkou radost z člověka
- vzniká v pol. 19. století v USA; Amerika vnímána jako země neomezených možností, člověk je svobodnější
- radost z lidského poznání, člověk spjat s velkoměstem
- nesmírná důvěra v demokracii lidského soužití
- Walt Whitman – Stébla trávy
- založení volného verše v poezii


Dekadence
- vyjadřuje tehdejší častý pocit únavy nad životem, pocity znechucení, zemdlenosti, světobolu
- kriticky vztah k okolí a světu, autoři nenalézají nic pozitivního - tyto pocity tehdy vnímány jako určitá estetická hodnota
- odpor ke společnosti a jejím uznávaným hodnotám
- východisko nacházejí buď v náboženské mystice, nebo v hledání silného typu hrdiny, který by stál nad davy
- Oscar Wilde
- Začínal tvorbou pohádek majících poněkud jiný charakter než klasické pohádky např. Boženy Němcové nebo bří. Grimmů. Wildovy pohádky jinotajné, plné fantasie, působivé, trochu i symbolické. Plné vnitřní bolesti, častým tématem láska - povětšinou nešťastná -> utrpení, oběti, nepochopení. Mluvící zvířata i rostliny.

– Obraz Doriana Graye - Hrdina by si přál zůstat navždy mladý a žít věčný život, nechá si namalovat obraz. Zatímco tvář namalovaná na portrétu stárne, Gray sám se vůbec nemění

Česká moderna
- skupina literární generace 90. let, která v roce 1895 vydává Manifest české moderny, v němž nastolila požadavek politické, kulturní a sociální emancipace české národní společnosti
- odmítání politiky mladočechů; kritika na neproduktivní tvorbu ruchovců a lumírovců
- nastolení otázek svobody jednotlivce v moderní společnosti
- Jiří Karásek ze Lvovic, Karel Hlaváček, F. Šrámek, F. Gellner, A. Sova


Avantgarda
- předvoj; my hledáme něco nového, na co ještě nikdy nikdo nepřišel
- klade si za cíl hledat v umění nové neprobádané věci; maximální experimentování
- rozšíření po celé Evropě (1918-38)
- sdružování do přísně definovaných spolků → manifesty
- spojena s předešlou etapou (Moderna) antitradicionalismem a revoltou
- po avantgardě následuje postmoderna
- za počátek (ideologický i praktický) se dá označit poválečné curyšské dada a sovětské revoluční umění

Hlavní znaky:
- Odmítání sociální nespravedlnosti
- Z toho plyne příklon k extrémistickým hnutím (komunismus, anarchismus i fašismus), kolektivismus (spojování do spolků, klubů atd.)
- Experimentování, hledání nových obsahů a forem

- vznik je obdobím první světové války (krach evropských humanitárních ideálů)
- vliv má také Velká Říjnová revoluce (1917) a její ideály
- bouřlivý rozvoj techniky (obecná vidina světa budoucnosti ovládaného stroji) – ideály utopie
- věřili v to že stroje změní biologickou podstatu člověka a také že úplně změní společnost a její vztahy
- vystřízlivění z této myšlenky přinesla Hospodářská Krize
- je velice různorodá (Inspirovalo se jak novými vědeckými objevy, technickými vynálezy a materiály, tak euforickou atmosférou, životním rytmem a novými formami velkoměstského života: filmem, jazzem, sportem, moderními dopravními prostředky, automobily, letadly, transatlantiky, ale i exotikou dalekých krajů a zámořských cest. Avšak většinu těchto podnětů přijímalo v radikální utopické perspektivě.)

Expresionismus
- evropský umělecký směr
- vznikl jako protiklad impresionismu a naturalismu
- předpokládá se, že člověk má v sobě ohromný náboj; umělci se snaží vyjádřit vnitřní napětí; zajímá se o člověka jako individum
-uměleckým cílem bylo vyjádřit vlastní požitky a pocity
-pro zvýšení efektu často využívána deformace reality
- expresionisté odmítají měšťanstvo a společenské poměry, hlavní roli hraje stav umělcova nitra
- vznik kolem roku 1880 a hlavní rozkvět po 1. světové válce
-cílem bylo zavrhnout atavismy (znaky) 19. stol (romantismus, akademismus) a později reagovat na civilizační krizi po 1. světové válce
-hlavně v Německu, kde využívalo poválečné situace společnosti poražené země
-po roce 25 vliv klesá a s nástupem AH je zakázáno
- poezie: T. S. Eliot, Georg Trakl (Samotářův podzim), Bertold Brecht
- próza: Franz Kafka, Ladislav Klíma, Josef Váchal
- drama: Karel Hugo Hilar, Tennessee Williams

Futurismus
- vznik 1909 – futuristický manifest básníkem Filippem Tommassem Mariettim
- krása neklidu, rychlosti, odvahy a revolty
- auto je krásnější než socha
- prezentace triumfu člověka nad přírodou
- odmítání všech dosavadních kulturních a uměleckých hodnot
- odmítání veškerých tradic
- cílem bylo ukázat moderní dobu
- nová avantgardní estetika → hnusu, co do literatury nepatřilo
- námětem byla často technika – zájem o rychlost (zkratkovitosti a změna básnických rytmů)
- teorie osvobozených slov – slova nebo hlásky byly vytáhnuta z kontextu a skládala se bez ohledu na logické vazby nebo syntax
- Poesia Pentagrammata, kterou napsal Francesco Canguilla - kde zasazoval osvobozená slova a slabiky do notové osnovy a místo interpunkce používal hudební znaménka
-populární byl především v Rusku a Itálii
-lze říci, že jeho myšlenky přežívají dodnes v cyberpunku
- Filippo Tommaso Marinetti, Vladimir Majakovskij, Velemir Chlebnikov, S. K. Neumann

Kubismus
- umělecké hnutí, které je výjimečné tím, že předmět nezobrazuje objekt z jednoho úhlu, ale z několika úhlů současně
- předměty rozkládal na nejjednodušší geometrické tvary, které potom skládal do obrazu – zdá se, že pohlížíme z několika úhlů (P. Picasso)
- studování věci z více pohledů; nestačí analýza jedné věci
- ovlivňoval mnoho směrů (viz kubofuturismus)
- literaturu kubismus příliš neoslovil
- pro kubistické básně není důležitý význam ani melodičnost, ale vytvoření obrazu
- byli netradiční ve svém tvaru, často slova tvořili obrazce související s básní (touha vytvořit nadskutečno)
- Giullaume Apollinaire

Dadaismus = ano, ano/ houpací kůň/ slovo beze smyslu
- vznik 1916 v kabaretu Voltaire ve Švýcarsku; jako revolta proti válečným hrůzám
- přichází s antirétorikou = nesmysl jako zbraň proti přílišnému smyslu
- brzy se setkává s groteskou, která v určité chvíli zesměšňuje svůj závěr =absurdní
- zesměšňování středních stavů a vyšších pánů
- absolutní volnost tvorby, záměrná nesmyslnost
- odmítnutí standardů tehdejšího umění
- propagace totální anarchie v životě a v kultuře
- zrušení všech literárních konvencí
- destrukce jazyka
- podle dadaistů bylo dada přesným opakem uměleckého směru (nezabývá se estetikou, díla beze smyslu → výklad byl jen a jen na divákovi, tehdy se umění snažilo dělat dojem – dada uráželo)
- využití náhody, která přináší nečekané souvislosti
- v roce 1924 volně přechází do surrealismu
- Tristan Tzara

Surrealismus
- umělecký směr, který usiluje o osvobození mysli a zdůrazňuje podvědomí
- dílo by vlastně mělo být přepisem podvědomí → verše se většinou nerýmují, text je neuspořádaný
- stejně jako dada je odpovědí na první světovou válku, ale na rozdíl od dada je daleko širší a nalézá pozitivnější odpověď, že svět může být změněn na místo lásky, svobody a poezie
- na rozdíl od dada byl schopen odpovědět na otázky (sociální, filosofické) své doby
- 1924 – Manifest surrealismu – André Breton
- Breton surrealismus popsal jako neřízený proud asociací – tedy umělec se měl při tvoření ponořit do sebe a jen zaznamenávat duševní stavy bez jakékoli rozumové kontroly nebo záměru (drogy, halucinogeny, hypnóza, spánek, krajní prožitky – běs a hrůza)
- prožívání nevědomí – oni si to brali jako snovou inspiraci, kterou umělecky zhmotňovali
- nutnost odbourávání autocenzury
- později surrealisté pocítili potřebu vyjádřit se k politickému dění a řádu
- vystoupili proti kolonizaci; příklon doleva
- surrealismus tvoří v podstatě dodnes, proto je sporné jeho zařazení do avantgardy
- V. Nezval, K. Teige, J. Švankmajer, André Breton, Jacques Prevert, G. Apollinaire – Alkoholy, Kaligramy (Pásmo)


Poetismus
- výlučně český avantgardní směr
- cílem bylo úplné oproštění od politiky a optimistický pohled na svět (lyrika, hravost)
- soustředil se pouze na současnost, resp. na radostné okamžiky
cílem poetismu bylo snažit se napravovat poškozené mezilidské i intrapersonální vztahy

- Vítězslav Nezval – Edison
- vrchol Nezvalova poetismu
- žárovka, prosvícení myšlenek
- moderní vědy a pokrok
- žánr = pásmo
- text bez interpunkce; rýmy, někdy asonance
- rozsvícením zaženu depresi
- člověka přirovnává k dobrodruhovi, který prožívá svůj život věcně a hluboce
- opakování slova/fráze na začátku verše = anafora; zde hojně využívána
- podobná kompozice pásem jako Apollinaire
- cyklus, který se zase může opakovat
- dozrávání hl. hrdiny, kterého z opilé a hazardní Prahy vytrhne podobizna Edisona, která mu dává nový pohled na svět
- emigranti, kterým se stýská po domově a někdo stesk řeší alkoholem a ten chytřejší poznáním
- oslava Edisonových vynálezů a odvaha pouštět se do neznáma
- Edisonova výjimečnost, jíž oplývá jen hrstka vyvolených, zatímco ti další dobrodruzi se na tenkém ledě propadnou
- ukázka obrovské průmyslové náročnosti a neustálý chtíč zlepšovat
- konečný pohled zmoudřelého hrdiny, který však nechce být oním vyvoleným, nýbrž zase se propadnout do všedního stereotypu jednoho z davu

Funkcionalismus
- pro funkcionalistickou architekturu jsou typické účelové budovy jednoduchých tvarů; používají se v ní převážně nové materiály
- přeplácanost byla nahrazena geometrickou čistotou tvarů
- důležitá je funkčnost, nikoli estetičnost
- Adolf Loos, Le Corbusier

Abstraktivismus
- modernistický umělecký směr, který klade důraz na abstraktní, iracionální prvky a na formální výdobytky v uměleckém utváření skutečnosti


- česká otázka „proletářského umění“

Paul Verlaine si žil docela odvázaným životem.