Magický realismus a autorský mýtus

Magický realismus
-literární směr, kde se prolíná realita s iluzivními prvky (sny, halucinace, mýty)
-100 roků samoty – je považováno za stěžejní dílo magického realismu
-první knihou je Pan prezident od Austriase (politická realita s máskými mýty)
-používá magické prvky ale popisuje historické události
-autoři se snaží koukat na věci novýma očima, bez kontextu a stereotypu
-autoři: asturias, Marquez, Cortazar, Rushdie
-Marquez: 100 roků samoty, Kronika ohlášené smrti, Láska za dob cholery
-Rushdie: Hanba, Děti půlnoci, Satanské verše

-Znaky magického realismu
- Magické a mytické prvky (vliv folklóru)
- Bere tyto prvky přirozeně (nijak nevyčnívají) a nehledá v nich logiku
- Smyslovost a pocitovost
- práce s časem - zakřivuje plynutí času do smyček, někdy ho vynechává úplně
- Obrácení příčiny a následku (kauzality), nebo její odstranění
- Zobrazuje jevy z různých úhlů pohledu
-podobné směry
- Postmodernismus –MR je považován za kategorii Postmoderny (podobné znaky)
- Surrealismus – MR je surrealismem ovlivněn, surrealismus ale využívá více snů, hypnóz a jiných stavů, zatím co MR využívá reálný svět doplněný o magiko
- Fantasy a SF – tyto žánry obsahují vlastní světy s vlastními pravidly nebo jak by mohl svět dopadnout, MR zobrazuje svět ve který někdo věří/věřil/bude věřit

Sto Roků samoty (http://cs.wikipedia.org/wiki/Sto_rok%C5%AF_samoty):
Kniha se zabývá osudy šesti generací rodu Buendíů, obývajícího kolumbijské městečko Macondo (bývá ztotožňováno s Aracatacou, kde autor trávil část svého dětství u prarodičů). Děj není přesně datován, nicméně podle vývoje událostí lze soudit, že se odehrává přibližně od poloviny 19. století až do 60. let století dvacátého. Je obrazem latinskoamerických dějin od koloniálních dob (retrospektivy až do časů Sira Francise Drakea) přes období občanských válek (plukovník Aureliáno Buendía) až po pronikání amerického kapitálu (banánová společnost) a z toho plynoucí sociální rozpory (velký banánový masakr).
V knize se proplétají reálné prvky s magičnem, nadpřirozené jevy jsou popisovány zcela samozřejmě (létající koberce) zato třeba led je zobrazen jako naprostý zázrak. Záležitosti každodenního života se proplétají s dějinami jihoamerického kontinentu, mnohé postavy se dožívají nepřirozeně vysokého věku, žijí po smrti, vyprávění se často vrací nazpět, časové roviny se proplétají, je vyvolána iluze věčného opakování, návratu. Historie rodu i obce je předem popsána na pergamenech cikánského kouzelníka Melquíadese, který předčasnému vyzrazení osudu Maconda zabránil tím, že své proroctví zapsal ve svém rodném sanskrtu, zašifroval a sestavil tak, že významné události proložil jevy každodenního života.
Za osudy hrdinů románu se skrývá rodové prokletí, jímž je chronická samota všech jeho příslušníků, kteří, ač obklopeni lidmi, nejsou schopni překonat své osamělé vášně. Např. zakladatel Maconda José Arcadio Buendía je uzavřen ve světě své bezbřehé fantazie, snadno se pro něco nadchne, ale nic nedotáhne do konce, jeho osamocenost vrcholí šílenstvím a posledních padesát let života stráví venku na dvoře přivázaný ke stromu. Jeho žena Úrsula roz. Iguaránová je pro změnu zcela pohlcena pozemskými starostmi a vyděláváním peněz. Jejich syn, plukovník Aureliano Buendía, neměl nikdy nikoho rád, vedl zbytečné války, plodil děti se ženami, které nemiloval a propadal se stále více do své pýchy a samoty. Všechny postavy jsou něčím zvláštní a všichni až na Krásnou Remedios, která byla zaživa vzata na nebesa, trpí nějakou vášní nebo obsesí.
Je to velké podobenství o lidské samotě, o lásce, o válce, o stárnutí a o smrti.


Autorský mýtus
-vznik na konci 19. stol
-20. století (z první poloviny sem bývá někdy řazen Kafka či Schulz, ve druhé polovině nastává rozkvět žánru v podobě magického realismu, Rushdieho, Tourniera… nelze nezmínit také Tolkiena a vzepětí fantastického žánru)
- Autorský mýtus je alternativou – vytváří ucelený, funkční ale fikční mytický svět, který funguje na svých vlastních pravidlech, mnohdy snový, umělý, nesnaží se podobat tomu, co známe, spíš naopak
- Platí princip mikro a makrokosmu – rozklad osobnosti je závislý na rozkladu okolního světa
- propojení s dějinnými událostmi
- autorský mýtus nemá doopravdy funkci mýtu, ale má jeho podobu
- častý model světa je město (Meyrink)
-Představitelé: Julius Zeyer, Michel Tournier a Gustav Meyrink
-Zeyer: tři legendy o krucifixu (pražská legenda) (1985)
- kristovský mýtus - fyzicky trpí za lepší cíle
- mýtické prvky - metafory, symbolika
-Tournier: Kašpar, Melichar a Baltazar (1980)
- apokryfní příběh
- čtvrtý král Taor, si projde iniciaci Ježíše Krista, protože je vždy o krok za ním
- motiv cesty - každý hledá svou odpověď
-Meyrink: Golem (1915)
- přepracovaný mýtus
- okultismus, symboly